foto©Iva Matulová

      KZV CACT Vážany n./Litavou 2.9.2007 - Sonique Schönez I.cena, res.CACT
Pánové po mé levé a pravé straně, Jirka Horák a Radek Matula (CHS z Čertorájů), nejsou rozhodčí,
ale Ti, kterým patří můj obrovský dík za pomoc s výcvikem a podporu. Velice si toho vážím.
 

2.9.2007 jsem se se svojí nejmladší fenkou - Sonique ("Soňou") zúčastnila CACTových klubových zkoušek vloh.
Tento den, se mělo zúročit veškeré naše snažení, co se týká loveckého výcviku a přípravy .
Neodjížděla jsem do Vážan s dobrým pocitem, protože to vypadalo, že na nějaký větší úspěch je
zbytečné si dělat jakékoliv naděje a že budu ráda, když Soňa zkoušky dokončí ve 3.ceně.
Po celou dobu výcviku, a to jsem nenechávala nic náhodě a poctivě jsme se připravovaly už od jara,
nás provázela docela smůla. Koncem dubna, kdy Soňa začala hárat, jsme musely výcvik přerušit.
Potom následovala falešná březost, s kterou jsme se potýkaly neskutečně dlouho. Měla jsem pocit, že Soni
se hormony zbláznily natolik, že kdyby byla dítě, tak ji snad neumístím ani ve zvláštní škole.
Nastaly problémy s výcvikem i s předváděním na výstavách, Soňa se rozhodla sabotovat snad
veškerou činnost, která se po ní vyžadovala. Navíc červen  je měsíc myslivosti a psa
v honitbě pouštět nemůžete, kvůli mláďatům. A letošní léto se svými úmornými vedry zapříčinilo to, že člověk
byl rád, že existuje a bylo naprosto zbytečné jezdit se psem cvičit. Stejně bylo nutné čekat, až se začne kosit obilí.
Kamenem úrazu bylo pro mě i to, že u nás v mysliveckém sdružení, od kterého mám povolenku k výcviku,
jsou momentálně "napjaté" vztahy a hospodář mi k výcviku vymezil naprosto nevyhovující část honitby,
hned vedle dálnice.Takže s výcvikem a možností pustit psa v honitbě jsem byla naprosto odkázaná na své dva
kamarády myslivce, Jirku Horáka a Radka Matulu.Vážany n./Lit. a Křenovice sice nejsou od Brna tak daleko,
ale skloubit můj volný čas pro výcvik s Jirkovým a Radkovým bylo někdy opravdu náročné. Jsem jim
nesmírně vděčná za to, že díky jim a hlavně také jejich trpělivosti, jsem to všechno nemusela vzdát.
Koncem srpna už vše vypadalo o něco nadějněji, Soňa si vzpomněla, že jsem ji před tím taky něco učila
a že podle standardu "je vlastně lovecký pes".Problémy s hlasitostí však přetrvávaly, lépe řečeno odjížděla
jsem na zkoušky smířená s tím, že z hlasitosti asi dostaneme nulu.
Po nástupu a vylosování startovního čísla 3, kdy jsem zjistila, že jsme ve skupině č.1, kterou posuzoval
mgr.Hampl, o jehož přísném posuzování jsem měla informace zatím jen z doslechu, se o mě pokoušely
mrákoty. Nezbylo, než si říct, že "když to přežili Ti přede mnou, my to snad přežijeme taky".
Takže ne úplně v pohodě, ale s notnou dávkou nervozity jsme nastupovaly k disciplíně slídění.
Vše se ale odvíjelo jinak.Po chvíli jsem v němém úžasu sledovala Soňu, která během minuty ukázkově vypíchla zajíce,
jak "hlásí  jak o život" a mizí i se zajícem daleko za horizontem.Známku s hlasitosti jsme sice dostaly
"pouze" za 3, ale já měla v tu chvíli strašnou radost, že když už nic nepokazíme,můžeme uspět v 1.ceně.
Nakonec z toho byla nejen 1.cena s počtem bodů 181, ale i titul res.CACT!
Asi by se dalo napsat, že jsme měly "tak trošku z pekla štěstí".
Jen ještě dovolte malý dovětek na konec. Za tou "troškou našeho štěstíčka" stojí obrovská obětavost
a trpělivost Jirky Horáka Radka Matuly, bez jejichž pomoci s výcvikem by se mi nepodařilo
Soňu ke zkouškám připravit.Patří jim za to můj velký dík!

Nástup účastníků KZV CACT u rybníčka ve Vážanech.

Sbor rozhodčích : hlavní rozhodčí pan ing.Horyna,pan Kachlík, pan Šafařík,
pan mgr.Hampl, pan Anderle, pan Jiří Horák - ředitel zkoušek
a vedoucí skupin

Před kontrolou tetovacích čísel a losováním

Tak a už se nedá nic změnit, číslo losu 3, skupina č.1
rozhodčí pan mgr.Hampl a pan Anderle

Před disciplínou slídění, to ve mě ještě byla malá dušička a nebyla jsem
schopna říct souvisle ani svoje vlastní příjmení.

Vodění na řemeni, zdánlivě lehká, ale zrádná disciplína. Tak jsme si
vykračovaly, až z toho byla známka 3.

Disciplína "ochota a chuť do vody" se zkoušela jako poslední...

...tak snad už nic nepokazíme

Nervozita nás neopustila až do konce a o aportu "na plnou mordu"
se nedalo mluvit.Naštěstí se u této disciplíny se neznámkuje styl přinesení
aportu, ale s jakou chutí jde pes do vody a jak plave.

Známka z poslední disciplíny - za 4 - a celkové vyhodnocení.

Slavnostní ukončení a vyhodnocení výsledků.

Gratulace od hlavní rozhodčího pana ing.Horyny.

Radost byla veliká...

Dík většiny účastníků, nejen můj, patřil i pánům z MS Vážany n.Litavou,
kteří se podíleli na organizaci zkoušek.Jejich zásluhou bylo
zajištěno skvělé občerstvení pro všechny, kde nechyběl vynikající
srnčí guláš, domácí klobásky a domácí tlačenka

Vítězové:
zleva - 1.cena CACT,NK Largo z Březenských revírů, vůdce Lucie Skoupá
1 cena res.CACT, AC Sonique Schönez, vůdce Zoja Schönigerová
1.cena CACT, AC Anastacia Waging Tail, vůdce JUDr.Sylvie Jakubíková
Kolegyním samozřejmě gratuluji k úspěchu.

Jirko a Radku !
Díky!