Jako každý rok jsme koncem září, které většinou nabízí nejen krásné počasí,ale i jeden den volna navíc,( státní svátek na Václava),
vyrazili na výlet se svými kokřími kamarády. Chtěli jsme jako vloni do Heřmanova na Vysočinu, ale bohužel tento termín byl obsazen.
Tak jsme po dvou letech zavítali opět na Třemešek u Oskavy, kde už jsme v r.2003 a 2004  také trávili poslední podzimní slunné dny.
Navíc jsme kemp na Třemešku měli vyzkoušený, takže nebylo co řešit, protože banda 11  šílenců s 20 čtyřnohými chlupatci těžko
hledá místo pro společnou rekreaci.
Měli jsme sice trochu ztížené podmínky, protože nebylo možno objednat polopenzi, a museli jsme si veškeré zásoby jídla přivézt s sebou,
ale nikdo nestrádal, podle zásob,jsme mohli klidně setrvat i déle.
Nic tedy nebránilo tomu, abychom hodili za hlavu starosti všedních dnů a patřičně si užili volné dny.
Jenže jak se říká, člověk míní, osud mění.
Náš pobyt poznamenala hned druhý den vážná událost. I když chce člověk někdy „ vypnout“, zapomenout na problémy, stresy a starosti,
nepovede se to pokaždé. A tak se v pátek ráno stalo to, že naši kamarádku Jiřinku asi z tohoto důvodu zradilo zdravíčko a
skončilo to otřesem mozku a rozbitou hlavou.
Naštěstí vše, i přes vážnost situace, dopadlo dobře, díky pohotovosti Radka Matuly a rychlého ošetření Dušana Spáčila,který je zaměstnán
jako zdravotní bratr v nemocnici u sv.Anny v Brně. Měli jsme o Jiřinku velký strach. Během čtvrt hodiny už ale odjížděla sanitkou,kterou jsme
okamžitě přivolali, do nemocnice v Šumperku.Lékař rychlé záchranné pomoci nás ujistil, že úraz není tak velice vážný, jak vypadá a během pár
dnů by mělo být vše v pořádku. Veškerá vyšetření naštěstí dopadla dobře a Jiřinka, ještě než ji dcera Barča odvezla domů do Brna, se přijela s
 námi rozloučit do kempu.Vypadala unaveně, ale usmívala se a bylo znát, že je zase ráda mezi námi.Největší radost z jejího návratu měli nejen
jeji „kokří kluci“ Lojzík,Kuba a Cyril, ale i  Desinka a Pety od Dušana, který musel odcestovat za pracovními povinnostmi a jeho holky trávily
zbytek víkendu pod dozorem  „tety“ Alenky. No a samozřejmě také my dvounozí kamarádi, co jsme drželi po celou dobu Jiřince palce, aby
nehoda zůstala bez jakýchkoliv následků.

Celkově se víkend vydařil.  Jako posledně, jelikož už bylo po sezoně, jsme měli celý kemp pro sebe a vzhledem k tomu,
že je celý oplocený, znamenalo to úžasnou volnost pro celou naši smečku.  
Počasí nám vcelku přálo, jídla a pití bylo co hrdlo ráčí, o zábavu také nebyla nouze, takže jestli se chcete
podívat, jak jsme se měli, zde je fotogalerie k nahlédnutí.
 

Omlouvám se ale za kvalitu některých fotek,
někdy mi světelné podmínky úplně nepřály .