*4.4.2008
Na štěňátka po " Marice" jsem si musela počkat až do jejich pěti let.Netušila
jsem, že místo radosti mi málem
zbudou "oči pro pláč".Po počátečních problémech s výsledkem testu na progesteron,
podle kterého údajně
bylo dávno po vhodném termínu, se krytí uskutečnilo a já jsem netrpělivě
čekala, co ukáže ultrazvuk. V 25.dnu se
březost neprokázala, nicméně o týden později bylo jasné, že se Maričiných
štěňátek dočkám . Relativně pohodový
průběh březosti však byl tím pověstným "klidem před bouří". Marika měla těžký a
dlouhý porod,
narodilo se 8 štěňátek.Bohužel jsem zachránila pouze 5. Nastaly komplikace, po
docela velké ztrátě krve
při porodu, následovalo 14 dnů, na které hned tak nezapomenu (a to jsem si
naivně myslela, že opětovný výron
s nataženým vazem samozřejmě na stejném kotníku, jako před 3 lety, tím pádem
noha v nechodící dlaze a berle a to vše
před porodem Ráchel, je všechna smůla, která mě letos mohla potkat).Krvácení se
nedařilo zastavit, Marika byla
na antibiotikách a štěňátka se musela hned od začátku přikrmovat. Léčba
antibiotiky však byla neúspěšná
a tak jsme skončily na veterině, kdy zdravotní stav Mariky se natolik zhoršil,
že musela dostat 2 transfuze krve
a jediným možným řešením pro její záchranu byla kastrace.Naštěstí se podařilo ji
stabilizovat a operaci zvládla.
Po týdnu pobytu na veterině jsem ji dostala do domácího ošetřování, ale s
doporučením nekojit štěňata.
Měla jsem obavy i o vývoj Maričiných štěňat.Role "náhradní matky" se ujala
Ráchel, která štěňátka přijala.
Chtěla bych tímto poděkovat paní Monice Cetlové (majitelce bordeauxských dog), s
kterou jsem se náhodně
potkala na veterině v Brně a paní Libce Kolesíkové ( CHS Shanti Navarro), od
jejichž psů Marika dostala
transfuze krve, které jí zachránily život.
Další díky patří paní MVDr. Jindřišce Bendové za pomoc s ošetřováním Mariky a
také MVDr.Vitáskovi
společně s MVDr.Fáberovou a MVDr.Štouračovi, za všechnu péči, kterou Marice
věnovali.
Foto v 8 týdnech
© Schönez
![]() |
|
![]() |
|
![]() |
|
![]() |
|
![]() |
|
|