horys

Víkend s Horys lovem

O velikonočních svátcích jsme se s mým synem Míšou rozhodli, že hodíme všechny starosti a
shon těchto dní za hlavu a strávíme je úplně jinak.Přihlásili jsme se na lovecký výcvik s Horys - lovem.
V sobotu 15.4.2006 jsme ráno vyrazili spolu s našim dlouholetým kamarádem Jirkou Horákem a
několika dalšími známými z kokřích kruhů do Brodu nad Dyjí. Zde nás čekala u ubytovny Dyje
parta stejných nadšenců, už pravidelných účastníků, spolu se svými čtyřnohými kamarády.Počasí
po předchozím pošmourném a deštivém pátku se na nás všechny usmálo, takže celý den bylo příjemně
a teplo.
Byla jsem velice zvědavá na práci výcvikáře Mirka Horáčka a také ostatních. Sobota byla soustředěná
převážně na procvičování aportů. Mimo to měli všichni možnost si zaslídit, projít si barvu a vyzkoušet i
vodu.Chtěla bych touto cestou vyslovit velký obdiv právě Mirkovi Horáčkovi, jeho zkušenostem a
přístupu k jednotlivým účastníkům a jejich čtyřnohým svěřencům, hlavně při nácviku aportu.Uvědomila
jsem si za sebe, že člověk, byť má už nějaké zkušenosti s výcvikem a absolvování různých loveckých
zkoušek za sebou, nesmí usnout na růžích, protože neustále je v čem se zdokonalovat a přiučovat.
Mrzelo mě, že jsem mohla zůstat jen na sobotu, ale Míša se zúčastnil výcviku s Ninou i v neděli.
Zprvu jsem měla docela obavy, zda takto strávený víkend něco dá 14 letému klukovi, ale když mi
doma po příjezdu předvedl, jak Nina, která před tím aportovala jen tenisové míčky bere v pohodě
aporty z letek i z králičí kůže, byla jsem ráda, že jsme si velikonoce zpestřili tímto způsobem.
Moc děkuji i Libce Jursové a Jirkovi Koldovi, že přes všechnu starost s organizací a výcvikem
vzali v neděli pod ochranné křídlo mého pubertálního syna a ještě mi ho přivezli až domů.